Koníci, kteří prošli mým životem...

V úvodu jsem popisovala, jak jsem poprvé seděla na Zorce. Pravda je trošku jinde. Poprvé jsem seděla na koni v jedné stáji poblíž mého bydliště. Bylo to dávno, nemam na to moc dobré vzpomínky a tak éru začátků u koníků počítám až od začátku ježdění do jedné stáje u Velké Bíteše.

Vilíčkův mladší bratr Buddy Quo Vadis

08. 10. 2010

Dalším koníkem, kterým mi zkřížil cestu je Vilík (Willy Billy Boy - PH). S tímto atraktivním klidným hřebcem plemene Paint Horse, kterého jsem koupila na podzim 2009 jsme na sebe takříkajíc zbyli :-) Na jaře se z něj stal valášek a úspěšně jsme začali obsedat. Vilíček mi zatím dělá jen a jen radost.

23. 10. 2009

Zatím posledním koníkem, který mi vstoupil do života je Denny(QH). Bylo to náhlé a nečekané setkání, ale já najednou věděla, že tohle je ON. Najednou jsem nedokázala myslet a nic jiného, než na tohoto v červnu 2007 dvouletého hřebce. Věděla jsem, že no nemůžu nechat jít dál a přesto, že nebyl zrovna levný zadlužila jsem se a tohoto krasavce s pravým jménem Power Tejons Dunnit koupila. Co naplat, že jsem nebyla dostatečně zkušená. Měla jsem a stále mám kolem sebe spoustu zkušených lidí, kteří mi pomáhají a já se učím...

Bohužel Denny prodělal po kastraci v březnu 2008 schvácení zřejmě na všech 4 nohách. Po měsících léčení jsem přijala nabídku kopytáře Martina Pally a Dennyho mu prodala. Má se výborně běhá po pastvinách.

20. 02. 2008

V prosinci 2006 se mi splnil sen. Již dlouho toužím učit se ve westernovém sedle, které, ač jsem v něm seděla jen parkrát, mi přijde téměř přirozené. Naskytla se příležitost výcviku westernu a dokonce asi 5 min autem od mého bydliště. 22. 12. 2006 s bušícím srdcem, ale plná vzrušení a očekávání přijíždím k malému ranči. První setkání probíhá moc fajn. Míša mi ze sedla v kruhovce vysvětluje základy westernu, čím se liší od anglie a moc jim to s paintem Čonkim sluší. Nakonec mě zve dovnitř, ať si jdu zkusit sednout na BlonDi. Byla to nádhera. Celou dobu jsem se v sedle cítila opravdu moc pěkně. Slovo dalo slovo a dostala jsem ten rok nejkrásnější dárek k vánocům. Můžu docházet k této kobylce a učit se na ní western:-)

14. 01. 2007

Dalším koníkem, na kterém jsem měla tu čest chviličku jezdit byl Lizard. Jela jsem na něm jen parkrát, ale i to stačilo, abych okusila, jaký je pád z koně. Lizard byl mazlivé zlatíčko. Takový menší plnokrevný valášek - koník pro holku. Měl jen jednu neřest. Moc a moc rád běhal. Bohužel tenkrát jsem nebyla zase tak zdatný jezdec, a tak Lizard se prostě jednou rozhodl, že běží a zastavit nechtěl. Zachránilo mě 20 cm čerstvě napadeného sněhu.

18. 09. 2006

Druhým koněm, který mi taktéž dával základy byla kobyla Českomoravského belgika Agrita. Pochází ze stejné stáje jako Zora a je i stejného majitele. Na Agritce jsem také moc ráda jezdila a učila se. Je to zvláštní, ale vzhledově mi přijde hezčí nez Zora, ale Zorka je prostě Zorka. Věřila jsem ji vždy víc, promin Ájo :-) Agrita stejně jako Zora dříve tahala v lese. Pro její hodnou a trpělivou povahu se ted využívá hlavně k vyuce dětí.

Fotka, na které jsem na Agrite pochází z akce, kdy jsme jeli jako vodníci vozit děti.

18. 09. 2006

Koněm číslo jedna byla a asi vždy bude Zora. Kobyla plemene Českomoravský belgik, narozená 8.3.1991, dříve pracovala převážně v lese. Na ní jsem se učila své základy, první klus, první cval, první samostatné vyjížďky do krásných lesů vysočiny. Pravda Zorka má občas své mouchy a na den kdy se na mě v ohradě rozběhla nikdy nezapomenu, ale i tak ji mam asi ze všech nejradši. Za tu dobu co ji znám už porodíla krásnou kobylku Lorettu a stejně krásného hřebečka Safíra. Oba sourozenci vypadají jako praví, i když otce mají každý jiného.

Na začátku léta 2006 jsem absolvovala kurz přirozeného partnerství s koněm. Na tomto kurzu jsem se hodne naucila a se Zorkou jsem taky zkoušela spolupracovat podle Pata Parelliho. Byla a je moc šikovná a cviky zvládá docela lehce. Bohužel poslední dobou není moc času...

18. 09. 2006


Created by Hanzy